Helle Helle, tu jsem našla na Pasece

Ráda zkouším knihy nových autorů, na jejichž jména narážím tak nějak náhodou (nebo díky newsletterům z různých nakladatelství). Ke koupi knížky mě většinou motivuje logicky anotace nebo nejlépe ukázka z knihy. Pak si ještě se zájmem prohlížím obal. Podle stejných kritérií mi v košíku přistála i kniha "Tohle jsem měla napsat v přítomném čase" od dánské autorky Helle Helle. Letos v srpu ji vydalo mé oblíbené nakladatelství Paseka.

Příběh, který si pro jeho všednost zamilujete

Je jí 23. Žije v pronajatém bungalovu a nemůže spát. Namísto hororového pokračování přichází pomalé tempo příběhu o dívce předstírající status vysokoškolačky. Nečekejte žádné divoké zvraty nebo dramatická vyvrcholení, která toto životní období často provází. Život Dorte plyne vcelku všedně, bez větších emocí a výkyvů. Ale právě ta obyčejnost a jednoduchost vás nutí kvapně otáčet jednu stránku za druhou. Její život a vzpomínky vám totiž připomínají mnoho situací, kterými jste sami ve dvaceti procházeli. Nebo čím možná procházíte právě teď. Máte pro ni pochopení a některá rozpoložení a vzorce chování nejspíš důvěrně znáte. Na povrchu klouže vysoká škola, peníze, šizené jídlo, chaotický spánek a klasické rodinné rozhovory a konstalace. Mnohem hloub ale trčí palčivé hledání vlastní identity. Člověk svědomitě pokračuje ve svém jednotvárném všedním životě, který si tu a tam zpestří náhodnými setkáními, novými šaty nebo zíráním do tmy. Na pozadí ale nepřetržitě běží film o jeho nejistém fungování ve světě.

V krátkém příběhu se toho zdánlivě moc nestane. Ale právě neochvějný klid a mír, se kterým Dorte čelí nejisté životní etapě, vás nutí si knihu zamilovat. Věrně zachycuje to, s čím už se v životě setkal každý z nás. Atmosféru přechodného období, kdy člověk nabírá sílu, aby zjistil, co si má sám se sebou v životě počít.

Pokud máte chuť na něco "dramatičtějšího", zkuste Vegetariánku.