Proč u románu tolik záleží na první stránce? Existuje pro to 18 důvodů

Když se ke mně dostane nová knížka, většinou si nejdříve prohlédnu obálku. Pak ji otevírám a přivoním k ní. To už je takový můj rituál. Následně postupuji úplně jinak, než uvádí Thomas C. Foster ve své knize Jak číst romány jako profesor (vydalo ji nakladatelství Host). Namátkově zalistuji a přečtu si pár nahodilých vět. Až poté se přesouvám na první stránku, která je podle autora tou nejzásadnější částí celého románu. Právě tady najdete vše, co musíte vědět, abyste román mohli začít číst. Seznamte se s jeho 18 nejdůležitějšími aspekty.

První strana je začátkem vyjednávání nebo - chcete-li - spolupráce autora se čtenářem. Autor do tohoto procesu vnáší opravdu hodně, ale to my také. Očekávání čtenáře (tohle dnes chci od tohoto románu) má stejnou váhu jako to autorovo (tohle potřebuji od čtenáře). Na první stránce se naše mysli poprvé potkávají. A rozhodne se, jestli vůbec bude nějaká druhá strana. (str. 55)

Na první stránce zjistíte, jestli daný román vyhovuje vašemu vkusu. Právě tady na vás čeká 18 spolehlivých ukazatelů

Toto pravidlo ale neplatí absolutně. Ne u každé knihy najdete všechny zmíněné prvky na první dobrou. Většinou jich objevíte jen pár, ale z nich už snadno odvodíte ty zbývající. Za první stránkou stojí spousta práce jak na straně autora, tak na straně čtenáře. Je to taková výkladní skříň celého románu, stejně jako je tomu u nadpisů článků (o tom zase více tady). 

1. Styl psaní odhadnete podle charakteru vět a přítomnosti/absence dalších větných členů

Jakým stylem je román napsaný, poznáte podle délky a rozvitosti vět. Pátrejte po přídavných jménech, příslovcích a ostatních rozvíjejících prvcích. Dejte si ale pozor na autory jako je Hemingway, tam byste hledali marně. 

2. Tón románu vám ukáže, v jaké náladě se kniha ponese

Tón románu vám naznačí, jakým hlasem bude vypravěč promlouvat. V textu můžete po pár větách zachytit humor, ironii, smíření, lítost, revoltu nebo odtažitou věcnost.

3. Postoj k příběhu poznáte podle názorů vypravěče

Hledejte na první straně i vypravěče. Jeho postřehy vám napoví, co si o celém příběhu myslí a jaký má k prezentovaným událostem postoj. Možná se jim vysmívá, bere je vážně, cítí se provinile atd. Ten, kdo vám vypráví, bude mít lví podíl na tom, zda knize uvěříte. 

4. Dikce/styl vyjadřování představí jazykový temperament díla

Každý román má svou specifickou dikci. Stačí se jen podívat na výběr jednotlivých slov a souvětí. Používá běžná/nezvyklá/sprostá/odborná slova? Už podle toho poznáte, s kým máte tu čest a jakým způsobem vám bude příběh vyprávěn. To samé platí o celých větách.

5. Perspektiva vás navede, z jakého úhlu se máte na příběh dívat

U vypravěče není ani tak důležitá jeho identita, jako spíš to, jaké má postavení k celému vyprávění. Sděluje ho v 1. osobě nebo ve 3.? Pokud příběh prezentuje ze svého pohledu, připravte se na velmi osobní zpověď. Tato forma budí okamžitou zvědavost. Jestli se vše nese ve třetí osobě, je jasné, že budete příběh sledovat s větším odstupem. Zároveň se mu dá víc věřit, protože bude přesnější. Vypravování v první osobě tak důvěryhodné není, i skuteční lidé lžou. Pamatují si věci jinak, než se staly. Navíc bývají zmatení. Tak to nezapomeňte vzít v potaz.

6. Přítomnost vypravěče nastíní požadovanou atmosféru příběhu

Všimněte si, jestli se vypravěč bude v knize angažovat. Může být hlavním hrdinou, nenápadnou vedlejší rolí a nebo ho v románu budete hledat jako jehlu v kupce sena. Vypravěč může být nadšeným komentátorem, nahodilým průvodcem nebo jen pouhou příležitostnou nápovědou. Podle jeho role poznáte, v jakém duchu se román ponese.

Existuje 6 typů vypravěčů:

• Třetí osoba vševědoucí (Funguje mimo děj a jedná se o "božskou" existenci, která vždy ví, co si kdo myslí a co dělá.)
• Třetí osoba s omezeným náhledem (Také existuje mimo děj a vystupuje jen jako hlas. Ztotožňuje se ale jen s jednou postavou. Vidí jen to, co vidí ona, a zaznamenává její myšlenky.)
• Třetí osoba s objektivním náhledem (Sleduje veškeré dění zvnějšku a vnitřní pohnutky postav odhaduje jen z jejich chování. Stejně jako čtenář, takže to není moc atraktivní.)
• Proud vědomí (Vypravěč je jen mechanismus, který má přístup do vnitřního světa postav a proto zprostřekovává jejich vlastní vyprávění o životě.)
• Druhá osoba (Téměř se nepoužívá.)
• První osoba - ústřední postava (Hlavní hrdina vystupuje sám za sebe, neví proto, co si myslí ostatní. Nemůže být ani svědkem událostí, které probíhají tam, kde on se nenachází.)
• První osoba - vedlejší postava (Hlavní postavu nám přibližuje někdo jí blízký - parťák, který jí stojí po boku a nasazuje za ni i život.)

7. Přístup vypravěče k postavám a událostem

Analyzujte i dojmy vypravěče, když hovoří o konkrétních osobách a situacích. Snadno z nich vyčtete, co si o nich myslí. Může být pobavený, odměřený, naivní, vážný, dobrácký nebo přímý. I z krátkého pozorování poznáte, zda vám bude perspektiva vašeho průvodce sympatická.

8. Časový rámec poodhalí, o jak komplexní příběh se jedná

Už na první straně také dokážete odhadnout, kdy se román odehrává a jak dlouhé časové období pokrývá. Může se jednat o detailní popis dvouminutové události nebo si užijete rozsáhlé vyprávění, pokrývající několik desítek let.

9. Práce s časem vás naznačí, zda půjde o lineární příběh nebo dobrodružství plné časových smyček 

Podívejte se, jak rychle plyne v románu čas. Popisují se dané události dopodrobna a velmi pomalu? Nebo se jedná o rychlé tempo, kde není čas na zbytečné rozjímání? Všímejte si i toho, jak se s časem pracuje. Vyprávění se může ubírat lineárně přesně podle toho, jak se jednotlivé situace udály. Nebo si můžete užít vzrušení časových smyček a odboček do minulosti. 

10. Místo příběhu vám prozradí víc než jen geografickou polohu děje

Místo příběhu vám pomůže lépe se zorientovat nejen na mapě, ale i v dění celého románu. Přiblíží vám, jak postavy přemýšlí; nastíní kontext pro jejich jednání a dává jednotlivým událostem přesnější význam. Když si konkrétní chování člověka dosadíte do uvedeného místa, jeho vlastnosti a činy vyplavou na povrch. Zároveň vám dané místo pomáhá předurčovat děj. Je rozdíl, když se na první stránce dozvíte, že je hlavní hrdina zavřený ve vězení, stmívá se a on sleduje ve tmě obrys člověka, který se k němu blíží, nebo když se to samé stane v přírodě, kam se vydal kempovat. Vysvětlení existuje spousta, ale uvedný prostor vám pomáhá vyselektovat ty situace, které jsou pro dané prostředí reálnější.

11. Motiv poznáte podle toho, že se v knize opakuje pořád dokola

Motiv může být konkrétní předmět (květiny v Paní Dallowayové), obraz, slovní spojení, jednání lidí v konkrétní situaci (unikání jen o vlásek ve Sto rocích samoty) - prostě cokoliv, co se opakuje napříč příběhem znovu a znovu. 

12. Téma představuje myšlenkový obsah románu

Téma románu vám naznačí, o co v knize vlastně jde. Může to být přesvědčení, že každý zločin je časem odhalen (detektivky), úpadek aristokracie (knihy Agathy Christie), neustálá přítomnost minulosti (kniha Paní Dallowayová), nebojácné ženy, které přes všechna úskalí najdou své štěstí (v případě Jane Austinové rozumějte manžela).

Příběh je tím, co román žene kupředu a na co se zaměřujeme, ale téma je jednou z těch věcí, díky nimž to celé stojí za to. (str. 50)

13. Ironie v románu značí odlehčenější atmosféru a zábavnější čtení

Hledejte na první straně i ironii a to na úrovni slovní, dramatické, komické nebo situační. Jestli tu je v nějaké podobě ztvárněná, tak si velmi pravděpodobně užijete více rovin příběhu.

14. Rytmus ovlivňuje to, jak konkrétní slova v románu vyzní

Rytmus souvisí s dikcí románu. Netýká se ale výběru slov, ale jejich postavení ve větách. Tato hra se slovy určuje, jestli bude román plynout pomalu nebo rychle. Zda autor mluví se čtenářem napřímo nebo ho tahá příběhem formou zamotaných tajemných vět. Pod jeho taktovkou slova splašně běží nebo se jen líně linou po stránce. 

15. Tempo odhalí, jak rychle budete příběhem postupovat

Chcete vědět, jak rychle se bude příběh vyvíjet? Zaměřte se na délku a typ používaných slov. Dlouhá abstraktní slova a souvětí napoví, že autor nebude ve vyprávění příliš spěchat. Nikam vás zběsile nepoženete, spíše si dosyta užijete každou událost se vším všudy. Krátká slova a věty zase naznačují, že se příběh ponese v rychlejším tempu a už za dvě stránky se dostanete mnohem dál než v předchozí variantě.

16. Očekávání vaše i autorovo rozhodne, zda budete číst dál

První stránka je kolbištěm očekávání autora i čtenářů. Zjistíte tu, jak velká aktivita se od publika očekává, jaký přístup by mělo mít a kolik informací potřebuje pro čtení. Autor tu prezentuje svá vlastní očekávaní a čeká, jak se čtenáři rozhodnou. Záleží na tom, jestli souhlasí s volbou slov, zaujala je nastíněná pointa nebo toho ví dost, aby byli schopni románu porozumět. Vědět můžou i příliš mnoho a román je pak bude nudit. Dochází tu k setkání dvou rozdílných myslí a rozhoduje se, zda toto setkání bude mít dlouhodobější trvání.

Čtenáři se podílejí na vytváření fiktivních světů, vyplňují mezery v popisech, přijímají detaily, staví z tohoto možného světa ve své představivosti svět skutečný a souhlasí s tím, že na chvíli obydlí neobývané. Na jiném místě už jsem hovořil o čtení jako o interakci mezi dvěma představivostmi, spisovatelovou a čtenářovou (str. 66)

17. Protagonista, který vás většinou vítá už na začátku

S hlavní postavou, nebo někým, kdo ji dobře zná, se často potkáte už na první straně. Ať už je román psán v ich-formě nebo v er-formě. V mnoha případech se s tou nejdůležitější entitou seznámíte už v úvodu. Strávíte spolu dost času, vyplatí se o vzájemných sympatiích přemýšlet už na první straně. 

18. Instrukce, jak román číst

Všechny předchozí prvky jsou postupným vodítkem, které vás naučí, jak máte daný román číst. Jestli se mu podřídíte nebo ne, je jen na vás. Myslete ale na to, že každý román chce být čten určitým způsobem. Když se nad tím zamyslíte hned u první strany, ušetříte si hodně času a trápení :)



Když začínáte číst román, dáváte nevyslovený souhlas s tím, že si necháte na chvíli ukrást svůj vlastní život. Odskočíte si z každodennosti do života jiných lidí, kteří se zdají reální stejně jako místa, kde žijí. Není od věci se hned na začátku podívat, zda vám budou sympatičtí a jejich pohled na svět vás dokáže zaujmout. Těchto 18 aspektů vám s tímhle rozhodnutím určitě pomůže. Jestli vás zajímá, jak se žánr románu podobá Instagramu, podívejte se sem.