V čem se žánr románu podobá Instagramu? Hrají stejnou hru s realitou

Poslední tři měsíce jsem strávila s knihou Jak číst romány jako profesor. S čistým svědomím ji mohu doporučit každému, koho zajímá literatura. Nečekejte od ní ale žádnou vědeckou studii, spíš odlehčené čtení a velmi volné zamyšlení nad tím, proč jsou romány tak oblíbené a co jsou vlastně zač. Dozvíte se tam třeba, co všechno dokážete odhadnout už na první straně. Také bylo fajn podívat se na tenhle žánr trochu techničtějšíma očima. V lecčem mi tvorba románu připomínala dnešní fungování na sociální síti Instagram.

Román je vykonstruovanou realitou, která se tváří jako skutečný příběh plný reálných situací. Stejně jako Instagram

Nebudu tu dlouze filozofovat, během čtení této knihy vám postupně začne vyvstávat analogie mezi románem a realitou na Instagramu. Autoři románů vytváří fiktivní svět na základě reálných kulis. Podobně tvoří i majitelé instagramových účtů svůj on-line příběh. Snaží se, aby jim uživatelé uvěřili a díky pravidelně přidávanému obsahu postupně budují příběh, který si pro svou hlavní postavu vybrali. Navzdory nebo v souladu s realitou. Ani oni nechtějí své followery zahlcovat nepodstatnými detaily a vybírají pro ně ze svého života jen to nejzajímavější. S trochou nadsázky se dá říct, že se majitelé instagramových účtů vrací k tradici 19. století, kdy se romány psaly na pokračování. I na Instagramu si musíte na další střípek příběhu chvíli počkat.

U románu i Instagramu je důležité, aby se s prezentovaným příběhem publikum lehce ztotožnilo a zároveň byla neustále podněcována jeho zvědavost

Právě přirozená touha šmírovat jde ruku v ruce s touhou číst/sledovat vás dál. Obě formy proto prezentují pečlivě poskládaný výběr obrazů a situací, které reflektují reálné problémy a zážitky z každodenního života. Uživatelé i čtenáři pak upravenou realitu přijmou snáz za svou a chtějí se o postavách dozvědět víc.

Časem zapomenou, že se nejedná o skutečný život se všemi jeho polohami. Přistoupí na hru a fandí svému hrdinovi, aniž by si příliš uvědomovali, že jeho podoba je jen karikaturou vybraných událostí. A vlastně jim to nevadí. Sociální sítě můžou být jen jinou formou voyerství, kdy už nestalkujeme životy postav v románech, ale příběhy oblíbených on-line influencerů.

Úryvky z knihy, které trefně popisují žánr románů, ale dají se aplikovat i na instagramový svět

Jakékoliv prostředí v beletristickém díle je vyfantazírovanou konstrukcí a liší se od jakéhokoliv skutečného místa, byť vypadá prakticky totožně. Pokud spisovatelé používají jako vzor reálná místa, pak je pozměňují, omezují, něco k nim přidávají, něco zase ubírají a občas je naprosto zkreslují. Proč? Mimo jiné proto, že by takový objem informací čtenáře úplně zavalil. Romány by byly třikrát delší a to nikdo nechce. (str. 65)

Spisovatelé v románech vytvářejí smyšlená města a smyšlené osoby se skutečnými krizemi, skutečnými problémy. 

Romány jsou nevyhnutelně uměleckou konstrukcí. Je to vymyšlené dílo o vymyšlených lidech na vymyšleném místě. Byť to všechno působí velmi reálně. Čeká se od nás, že tomu uvěříme a tahle zjevně fiktivní místa budeme vnímat jako potenciálně skutečná. (str. 59)

A jak se na analogii románu a Instagramu tváříte vy?